Jedeme do Pardubic, s dědou k doktorovi, do obi pro židle, vstříc dnu rozloučení. Peťa v práci v Afi a to je možná můj poslední pohled na něho naživo, než odcestuju. Last goodbye, vstříc novým věcem. Kocour mi nedovoluje pracovat. Na nových židlích se nesedí moc dobře. Unikám do světa not. Všichni pořád někam utíkáme. Zavíráme oči, přemisťujeme se do své planety, kterou si nosíme uvnitř. Utíkáme různými způsoby, běháme, posloucháme muziku, malujeme, spíme. Je to útěk do té planety, kde nás nic netrápí a nemusíme v ní utíkat. Utíkáme tedy před vlastními útěky. Nikdy ale neutečeme úplně, doběhneme, dohrajeme, domlaujeme, probudíme se.