Na prvním snímku jsou další moje digitálky, které jsem koupil u vietnamských trhovců. Byly to nejlevněší datové hodinky, takový malý počítač, ale bohužel spolu s baterkami odcházela i bílá barva z tlačítek až nakonec jsem je obsluhoval skoro popaměti. Ráno jsem se byl objednat v nemocnici na sono či ultrazvuk, i když bolest v pravém boku už skoro necítím. Před odpoledním martýriem zase ve městě jsem na svět nahlédl s dvousetnásobným zvětšením. Kmín v chlebu vypadá jako velký kus masa, kůrka chleba zase jako poušť z ptačí perspektivy a čip z rozbité flešky jako čip. Elektronické součástky člověk asi ani nijak jinak nevídává než jako zvětšeniny v časopisech. V obchodním centru Nový Smíchov byl výprodej, ale letní sako na mě ani v C&A neměli. Prý sem máme chodívat obden, protože nové zboží naváží průběžně. Večer na balkóně na šňůrách jsem nafotil podprsenku, ale manželčinou cenzůrou prošlo jen to, co zbylo za ní, průsvitný šátek.