Po taťkovi mi zůstaly na památku hodinky Poljot, které se natahovaly jen tím, že s nimi člověk hýbal. Vlastně to byly první samonatahovací automaty. U vchody do práce jsem se potkal s Martinou T., ale jak jsem předtím fotil mraky pomocí dramatického filtru, tak jsem ji vzal poněkud do černa. Škoda, že zde nemůže být více fotek. Na odstranění hydrantu a zateplovací bedny jsem nacvakal asi dvacet fotek. Následuje zátiší s odpoledním čajem. Pak se na mě dívá Martina R. od okna, protože sledovala malého ježka na trávníku, jak do něj dotírala mladá sojka. Bohužel, přišel jsem pozdě. Hanička nám přivezla ukázat nádherné výkresy z první třídy, Jindra se učil holandštinu a nakonec před půlnocí jsem vyfotil obývákový lustr se stínem trochu jinak.