To není šlehačka, to je jogurt. A je to dobrééééééé. Náhodou jsem v komoře narazil na divně vypouklou krabici a ejhle, ono si tam Rulandské šedé hraje na šampus. Zachytil jsem to v hodině dvanácté. Jedu do práce a nosím čepici, můj zánět dutin se stále hlásí. Cestou se stavím k mamce s nákupem, je tam zrovna švára. Pak pro drahou naftu, už je dražší než stolní víno, co si kupuji na střiky. Je konce kvartálu, čeká mne papírování, na to se vždycky netěším. Cestou na poštu cvaknu trochu jarního pučení, i přes ochlazení se to jaro hlásí. Domů to vezmu přes Novou Fukušimu. Moc jsem si nezafotil, vykázala mne ochranka, prý se tady fotit nesmí. Asi to je fakt atomová elektrárna. Večer si dám to ranní hravé Rulandské. Je to výběr z hroznů a fakt šumí a přesto je překvapivě dobré. Takhle nějak asi náhodou vzniklo Šampaňské. Máme s ním příjemný večer.