Po snídani. Když se loupe perníček, lítá poleva a je nutné vyluxovat. Rozložila jsem zříceninu, aby se dala lépe ujídat. Můj debut s hůlkami celkem ušel. Dám si jídlo. Už dlouho uvažuji o sundání puzzlí z desek, na které je lepil ještě můj táta s tím, že mi z nich udělá obrazy. Jenže, dílo nikdy nedokončil, já na to ani nemám bydlení, a tak bych puzzle alespoň ráda skládala. Pouštím se proto do boje s lepidlem. Sem tam si zobnu kousek vybavení z chaloupky. Docela to jde, i když pomalu. Těším se, až je zase poskládám.