Včera se muži spustila rýma a po noci spaní na gauči (protože chrápal) už bacil dohnal i mě. Týden před termínem nic moc, snažíme se tedy intenzivně kurýrovat. Za den toho moc nezvládám, sice jsem uvařila polívku a vyprala další várku dětského oblečení, ale jinak prakticky jen střídám čajíky a šlofíky. Večeři si objednáváme, protože polívka nestačí a víc kapacity na vaření není. Pak trochu slzičky, protože hormony, lepší vysvětlení nemám ("jak jako že se současně těším, až se malá narodí, ale netěším se, že pak už NIKDY NEBUDE VEVNITŘ!?!?")