Po delší době týden trochu líně focený na telefon, protože kapacity jsou teď omezené a tuhle životní etapu chci mít radši zachycenou blbě než vůbec. Přecijen jsem už definitivně v režimu "dýně" a skřítka se může vykulit na svět každým dnem. Jako na potvoru zrovna dneškem skončilo dlouhé období sluníčka a modré oblohy a začalo období mokra, zimy, tmy a venkovního kekele. Pracuju na svetru - jde mi to pomalu, ale baví mě to. Vyrážíme na jakousi historickou šermířskou burzu (stejně jako celá dlouhá fronta dalších lidí, ještě že jsme si vzali deštník), částečně podpořit partnerovu ségru, která tam prodává se stánkem, a částečně se podívat na doplňky k jeho kostýmu na historické akce - nakonec si pořídil tento hliněný pohárek. Na pozdní oběd se stavujeme v restauraci a večer už jen odpočíváme.