Všechno je jednou poprvé, a tak jsem si zkusila jízdu sanitkou a dost nepěkné brzké ráno v nemocnici. Naštěstí nebylo třeba řezat, a tak s východem slunce hledám východ a dopravu domů. Musím ještě absolvovat cestu do nemocnice v Podolí, aby zkontrolovali, jestli přeci jen není nějaký problém po červencové operaci. Musím říct, že veškerý personál a lékaři, které jsem dnes zvládla navštívit, byli fajn. Ale jsem šťastná, když se konečně dostávám do postele. Budím se těsně před západem slunce. Dál se jen válím. Něco do sebe dostanu. Měla bych začít dohánět tekutiny.