Deštivé ráno, pesánci se nedočkali pamlsku.. Můra už nikdy nevzlétne a tričko, co mi kdysi Lucinka pomalovala, dosluhuje. Zmoklo se mnou a suší se beze mne. Chlapi relaxují spolu na balkóně. Jedu chvilku do dvora rozjímat a nemohu nevzpomenout na Vasila, kterého jsem sice nikdy neviděla naživo, ale znala jsem ho skrz jeho fotky..Zdravím ho tam nahoru, co svítí Slunce. A je mi najednou tak hrozně smutno..Vasile, myslíme na Tebe🖤