Ráno máme fofry. Mám obavu z toho, že se budu muset starat o Elišku a nebudu moct fotit. Zbytečná obava. Eliška řádí, občas pláče, že si s ní nechce hrát někdo, s kým si ona hrát chce.
Focení mi šlo od ruky, ale zase jsem si připomněl, jak náročné na pozornost a síly je focení svatby. Samozřejmě mi ukápla slza nejen při obřadu, ale hlavně při gratulování Kučerce ke sňatku. Počasí docela vyšlo a na část obřadu bylo zamračeno.
Radost mi udělali svatebčané a jejich smích a potlesk potom, co jsem přednesl svoji básnickou tvorbu. Večer jsme totiž měli takové literární Soireé, čili umělecký večer.