Nádherné ráno po deštivé noci. Dnes jsem se svezla do Doubice. Procházím se parádní hřebenovkou. Dost tady řádí kůrovec. Když těsně vedle mě v křoví zachrochtá prase, nemám kam utéct a jeho stopy jsou i dále po cestě, je mi lehce ouvej. Ale po pár kilometrech, spoustě rozmlouvání s neviditelným prasetem a plácáním do stehen, jsem usoudila, že tak vysoko ve skalách už na sebe znovu nenarazíme a přepínám z režimu Magor na své oblíbené V přírodě se chováme tiše! Z jedné hřebenovky přecházím na druhou a užívám si tu nádheru. Jenže každá hřebenovka má svůj sestup z výšin dolů. Ještě drobný výstup na Trpasličí skálu a jsem zpět. Čeká mě balení. Nechce se mi. Je krásně, a tak se vydávám k Jetřichovickému kostelu. Nečekaně jsem se tady zapovídala s místním stavitelem, a tak stíhám hřbitov jen tak tak, abych tam nešla za tmy.