Tak dnešek byl teda peprný. Vstanu v šest a na osmou jedu hodinu za Brno do Pramosu. Cestou tam se mi chce na velkou. Posledních 10min jízdy si přestávám myslet, že je to tréma z focení a zrychluju, abych se stihl na vrátnici zeptat, kde mají záchod! Stihl jsem to! Fotím vzorky oken, dveří v novém showroomu a jsem celé dopoledne ve stresu, protože hodně ladím světlo a zadavatel si představuje, že práce půjde mnohem rychleji od ruky. Přijedu domů a Eliška má prý střevní potíže. Na důkaz toho mě Eliška přitulí a já vycítím, že jí musím okamžitě přenést do sprchy a umýt. Vendulka v tu chvíli odjíždí do města a já se starám. První hodiny je Eliška laxní, pláče a chce jen ležet. Chtěla udělat mlíčko. Nevěřil jsem tomu, ale pomohlo jí. Potom si zbytek dne hrajeme až do příjezdu Vendulky a kamarádky Esterky z města.