Jdu pracovat. Abych toho neměla málo, zvoní na mě kriminální policie - myslela jsem, že je to vtip a ono ne, ono se v domě před nějakou dobou něco stalo. Odpracovala jsem, co se ještě dalo a vyrážím na očkování. Potkala jsem tam svou dětskou lékařku - udělalo mi to obrovskou radost! Jdu domů. Lehnu si do postele a odpočívám. Trošku mě zlobí žaludek. Pracovní notebook se hodí na sledování filmu v posteli. Není mi úplně dobře, nemohu spát a jsem rozmrzelá, nic mě nebaví. Ale zatím se tato očkovací proticovidová dávka jeví s nejmírnějším průběhem, tak snad mi bude brzo lépe.