Sužuje mě sice představa, kolik povinností tahám před sebe, ale co, mám přece ještě furt svůj klid. A to ne proto, že bych klid měla, ale proto, že jsem klid mít prostě CHTĚLA. Nořím se do berlínských vintage obchůdků a jen tak pro radost si zkouším převleky, na které stejně nemám odvahu. Ale proč? Berlínská móda je tak nesvázaná, bouřlivá, ale zároveň děsně upřímná a osvobozující. Proč celý život žiju svázaná konvencemi, že tohle je ještě v pořádku, ale tohle už je moc výstřední či dokonce vyzývavé? Třeba tahle skvělá sportovní souprava s fialovými lesklými tepláky. Ještě chvíli o ni budu přemýšlet a snad se pro ni stavím! Ve včerejší kavárně se mi s knihou Plachetnice na vinětách zalíbilo tolik, že se tam vracím a dávám si tu samou kávu.