Přivstanu si, posnídám a jedu na pár týdnů do mého rodného kraje, na chatu do podhůří Novohradských hor. Zastávky Hranice, Plumlov, Náměšť nad Oslavou...až do Jindřichova Hradce to jde jako po másle. Tam ale vlastní neopatrností prorazím pravou přední gumu o rozvalený chodníkový obrubník. Téměř hodinu se neúspěšně pokouším dostat auto na hever, abych mohl nasadit rezervní kolo. Unaven dlouhou cestou a vyčerpán nezvyklou námahou začínám se s blížícím večerem propadat do zoufalství...A v té chvíli se nade mnou zjeví DOBRÝ ČLOVĚK, muž o málo mladší než já, a nabídne mi pomoc...asi mě pozoroval z domku na protější straně ulice...přinese svůj hever, šikovnější než ten můj, pomůže mi vyměnit kolo, poté navíc přinese svůj kompresor k dofouknutí rezervní gumy a nakonec mi ještě popřeje šťasné dokončení cesty...Nedokážu popsat svou vděčnost, ten dobrák odmítá jakoukoli kompenzaci a nad nabízenou bankovkou se tváří velmi znechuceně...že prý "musíme si pomáhat"...a je to...