Stela dnes spala nejhůř za hodně dlouhou dobu. V noci babouzní a pak ráno dlouho spí. Lenička má novou paní učitelku Šárku a rovnou u snídaně. Musím nakoupit. Roušky už jsou standartem. Jen romskou rodinu bych já nevím co. Na výtky k chování od zaměstnance, kdy kluk jezdí bez roušky mezi regály s pečivem a ovocem na koloběžce, přitom ji má v kapse mu se řvem odvětí nebuď drzej jo... No na to nemám slov... Konečně doma. Šárka umývá okna. Stelinka spí a my máme klid. Pozdní oběd na terase. Na tyto chvíle jsem se těšil celou zimu. Dnes jsem měl vracet děti, ale domluvil jsem se s mámou, ať tu zůstanou když nemám práci a jsem za to moc rád! Odpoledne mizíme do lesů, ale roušky s námi. Sasanky už kvetou jako o život a graffiti na železničním mostě jsou zajímavým pozadím. Vláda zakazuje. Slýcháme to už několik dní, ale pokud bude mít každý zákaz smysl v tom, že se to zastaví, tak ať jich co nejdřív ještě víc.