Po několika vyměněných zprávách mi zavolal Míša, aby mě trošku potěšil. Usíná se mi lépe. Ráno vyrážím do práce. Obřad nebude, a tak nemám nárok na volno ze zákona. Jenže, ten den volna hlava potřebuje, a tak si podávám žádost (moc teď dovolenkovat nesmíme). "Ahoj, někdo ti tu něco nechal. Mohu to přinést?" Radek mi donesl to nejmilejší, co jsem dnes mohla dostat...vzkaz, tulipány a bonbóny od Andrejky. Normálně bychom si zašli na pohár...., ale korona... Andrejka to vymyslela skvěle i při karanténě! A přesně proto musí být otevřená květinářství! :-D Čas letí. Poslouchám Nohavicovo "Nebyli jsme nebudem a nebyli jsme nebudem a co budem až nebudem..." Po práci vyjíždím do našeho krabicového světa. Možná to až tak úplně WOL s úsměvem nebyl a možná vám přijde, že ani bez nějaké té trudomyslnosti nebyl. Ale rozhodně byl s přáteli, kteří za to stojí a ten úsměv se díky nim vrátí zpět...