Jiřík ještě spí a já vyrážím na schůzku s kamarádkou Daškou, která nám bude dělat svatební dort a sladkosti. Nestíhám a jak spěchám, mám pocit, že se to v břiše nějak všechno rozpohybovalo. Ani v metru mě tento pocit neopouští, tak radši píšu Jiříkovi, aby pro mě pak na schůzku přijel. Nechci rodit v metru :) Dort domluvíme, Jiřík mě vyzvedne a doma se to nelepší, tak nějak narychlo dám dohromady věci a jedeme do porodnice. Jsem si jistá, že mě zkontrolují a pošlou zpátky domů, ale po dvou hodinách vypisování papírů mě uloží na pokoj. Doktor mi pak přijde říct, že začnou pomáhat Toničce na svět. Jiřík je až do konce návštěvních hodin se mnou, ale vůbec nic se neděje a já jsem si jistá, že do zítřejšího rána se ani dít nebude...