Ráno jede řidič zvaný Děda Šnek, který zásadně přijíždí pozdě a mně ujíždí návazný spoj, ve kterém se na rozdíl od následujícího jakžtakž dá cestovat důstojně. Už mi s PL/SQL pomáhá kurz z Udemy. Vyřídila jsem kolegovi Pechfóglovi poslední papír k jeho DPČ u nás ve škole, tak si pro něj přijel. Tu přezdívku nemá pro srandu králíkům, lepí se to na něho, i s tou DPČ byla neočekávaná sranda. Firma, do které zítra nastupuje, vypadá špatně už den před nástupem, nedokážu mu ale pomoct a ty opelichané stromy tak nějak vystihují moje pocity zoufalství. Jedu s těmi zavařovačkami do bezobalového obchodu, hned vedle roste jinan dvojlaločný. Je třeba vytřít a v předsíni začalo zhasínat světlo. Hlavní je neztrácet naději.