Odpočívám, snažím se pochopit řezníka, který v rozhovoru působí až moc vesele, jedu do školy jen hodit podpis na papír a pak si dávám ozdravnou a vzápětí i nechtěnou procházku (neustálé řešení skrze právníky) po Vršovicích, ale zjistím, že s krční ortézou se fakt blbě čte na židli v kavárně, tak jdu číst zas do postele. Konečně se vrátil! Jsem nejen padlá na hlavu, ale i zamilovaná až po uši. Haha. .)