Bolí mě koleno. Jedu do práce, kde si opět dopisuji s majitelkou, že přijde dnes. Venku je tak krásně, ale musím jet metrem domů, rychle se umýt, zacvičit si a s večeří očekávám majitelku. Čekám a čekám. Devátá v noci to jistí. Vyslechla jsem si prednasku, jak je divné, že chodím brzo spát a jak jsem hrozna, ze chci na papire, co je mi tvrzeno ustne. Takhle jsem se už dlouho nezhádala! Půlku noci si hraji hry. Jen tak totiž neusnu.