Ten můj vlčí hlad posledních dní musí mít nějaký vysvětlení. A taky že jo. Jím za dva! Život je fakt jízda... Jsem šťastná!
Jiříka nebudím, protože rozespalej Jiřík není pravej Jiřík :) Jedu do práce, kde jsem naštěstí sama a v hlavě samozřejmě milion myšlenek. Po práci vytáhnu Jiříka a Caira do Krčského lesa na procházku a ještě než jim tu novinu povím, potkáme pána se dvěma maďarama a pak dalšího pána s jedním maďarským ohařem...Jsem jako na trní, ale pak už to konečně Jiříkovi povím, bulím a už jsme štastní spolu! Objímáme se a Cairo na nás skáče, chce obejmout taky... Všechno do sebe tak hezky zapadá. Takže jo, příští rok budeme 3! Teda 4!