Jo, studium mě baví, ale je to boj občas. Vstávám v 5, abych ještě něco dostala do hlavy, ale už je to marný. Jsem nervózní jako nikdy. Během testu musím několikrát zatínat zuby, jak mi vždycky radil táta, abych zbytečně nebrečela ve školce. Jak vylezu z učebny, klepu se a brečím a celý den je mi hrozně. Jdem si dát jedno a pak jdu spát domů. S Jířou na kafe, na výsledky testu radši nemyslím. A pak mi přijdou a už je mi stejně všechno jedno, potřebuju být sama a dát si zmrzlinu. Takže půjdu znovu, očividně týden učení v kuse nestačil. Mám nový brýle a slzy na krajíčku.