Dnes je to všecko o velikém strachu a obavách..Lucinka je po lumbální punkci, na kterou jí musela kamarádka před půlnocí do nemocnice přinést atraumatickou jehlu, v nemocnici ji totiž nemají.Celý den se snažím získat informace, co je vlastně s Lucinkou, ale nejvíc se dozvídám paradoxně od ní samotné..Jenže špatně mluví..Nejsem schopna do sebe vpravit nic, než jablko..Ve mně je mrazivěji než v práci..Odpoledne mě pustila vedoucí z práce dříve, abychom mohli s Edou navštívit Lucku ve zlínské nemocnici a případně se dozvědět něco o jejím stavu a hlavně se domluvit na převozu do Ostravy..Prcháme na vlak..Celou dobu se to ve mně bije, co jsem měla a neměla udělat...Je nám bolavo a smutno..Zlínský špitál naše obavy nerozptýlil, spíše naopak..Baťa by se v hrobě obracel, kdyby prožil to, co my dnes..Lucinka má obrnu poloviny tváře a jen čeká, co bude dál..Snad bude brzo převozu schopná a budeme ji mít v ostravské nemocnici..Jedeme domů plni obav.. Je mi ouzko jak ještě nikdy v životě...