Tolik andělů je kolem a tolik lidí mu drží palce … tak proč se tak bojím ráno volat na JIP, jak to včera dopadlo a v jakém je stavu … asi půl hodiny se tam nejde dovolat, asi nějaká porucha, pak mi sestra říká, že mi nemůže nic říct a dává mi číslo na doktora a když se mu dovolám, tak se dozvídám, že musel bohužel znovu na sál … ale to už je naštěstí jen nedorozumění, dnešní doktor neví, že jsem tam včera byl a líčí mi průběh včerejší druhé operace … stejně se dozvídám, že vzhledem k okolnostem bude muset na sál ještě jednou … ale nyní je hlavní, že to dopadlo dobře a je v pohodě … už začínám mít strach se radovat, protože zatím po každé radosti následovala nějaké jobovka … odpoledne jedu tátu navštívit a on je opravdu v pohodě … tedy alespoň v rámci toho všeho co má za sebou … má chudák hlad a chuť na kdeco, což je dobré znamení, ale ještě nesmí až do třetí operace nic jíst … pak zase jedu do Orlové za mámou a večer zpátky domů …