Jedu k ortopedovi. Na zastávce koukám na obrázky a doufám, že takto nedopadnu. V čekárně už mě bolí nohy kompletně, protože pan doktor měl urgentní operaci a kdo asi pustí sednout všechny ty starší lidi a lidi po operacích a prostojí skoro celé dvě hodiny na místě? Ale čekat dalších 14 dní na volný termín už vážně nechci. Konečně mě někdo poslal na RTG a začal mé koleno opravdu řešit. Ačkoliv, po injekci mi cestou do práce zrovna dobře nebylo, jsem ráda, že jsem to čekání přestála. Nohu opřenou o koš a snažím se ledovat. Cestou z práce si připadám rozmazaně a nemám náladu, ale večer mám "rande" s Andrejkou a to vážně nechci rušit. Posbírám zbytek sil a jdu. Bavíme se v palačinkárně a je to super, protože si mám konečně s kým popovídat o práci, což jsem vážně potřebovala. Domů jsem si přinesla dáreček dovezený z Dublinu :-D Jen musím dohnat ledování.