Ráno se probouzím s nohou pana učitele před sebou. Venku prší, což mi moc nepřidává na náladě, protože jsem prostě smutná, že těch báječných deset dní končí a musíme se zase vrátit do školy, kde bude všechno jen ne ta úžasná pohoda a radost, která byla v nás všech během posledních pár dní. V sedm už jsem doma a mám před sebou celý den, kdy se budu jen válet a načerpávat síly před nástupem do školy. Přivezla jsem si od moře jednu ne moc příjemnou vzpomínku, snad to brzo zhnědne :-/ :D Sluním se na zahradě s rodiči a kávou. Střih! A už jsem zase vymydlená, voňavá a hezká, abych mohla jít neplánovaně do divadla na představení, které mělo být podle programu komedie a taky že jo, zasmála jsem se na několika místech, ale divadlo končící sebevraždou mě teda moc nepobavilo, spíš přineslo spoustu otázek. Ale takhle to má vlastně na dobrém představení být... Po takové době ve své posteli, aaaaach to je paráda.