Poslední růže pro Dášu :-( Po návštěvě krematoria se domů trošku projdu a koukám na rozkvetlé šeříky. Musím se dát dohromady a vyrazit na pohovor. Ovšem, ani smajlík mi štěstí nepřinesl, protože požadavky firmy a personální agentury se trošku rozcházely. Pěkně jsme si popovídali, ale práce pro mě žádná. Na druhý pohovor jdu trochu rozladěná (o první firmu jsem stála více). Až mě vyděsilo, kolem jakého domu jsem cestou prošla. Na pohovoru jsem zřejmě zaujala, ale už jsem příšerně unavená, takže radost mi přineslo až odlíčení. Za celý den jsem neměla kloudné jídlo. Cítím se jako něco neurčitého, totálně zničeného.