Sobotu strávím se Sárou na výstavě Krištofa Kintery - Nervous Trees a je to boží! Výstava je mám pocit prodloužena do konce prosince, tak se běžte podívat a trošku i zamyslet nad dnešním světem | Je tu i plno dětí a myslím, že každý z nás chce být občas tím bezstarostným dítětem, které si dělá co chce a nehledí na názor ostatních lidí. Řekne to, co si myslí a nebo udělá to, co cítí. Občas by nebylo na škodu být zase tím maličkým dítětem. Ale můžeme si z nich vzít příklad. Dělat to, co vás baví. Nebo si jen tak zablbnout, neřešit ostatní a co si o vás budou myslet. Budou si totiž v duchu říkat, že by na chvilku chtěli být taky tak bezstarostní jako vy, ale navenek nad vámi pohrdají. Schovávají to dítě hluboku uvnitř sebe a nemají odvahu se odprostit od všech starostí a povinností. Třeba čekají na vás. Čekají na vás až jim ukážete, že to není nemožné a že každý stále to své bezstarostné dětské já má někde uvnitř sebe. | Když se netetuju, tak chodím alespoň jako doprovod | Tak ahoj Praho!