Brácha má zvláštní vylepšení balkónu, až jsem se lekla. Na nádraží se potkávám se zbytkem našeho "zájezdu", čeká nás dlouhá cesta přes půlku Evropy. Tak proč si jí nezpříjemnit, když můžeme? V jídelním voze si to s Álou užíváme u medovníku, o chvíli později projíždíme Vídní a Ondra nám k tomu hraje na kytaru. Máme hodinu času v Brück an dem Mür, tak vyrážíme prozkoumat město a v kostele nám Ondra dopřeje chvilku duchovní hudby. Pokračujeme dál, den už pomalu končí a my stále na cestě. Od okamžiku, kdy se poprvé objevily hory se nemůžu odlepit od okénka. Je to taková nádhera! Kevin z toho úplně ztratil hlavu. A v půl desáté večer konečně dorážíme do Lublaně, kde na nás čeká postel, sprcha a spánek.