Letos mám fakt pech. Na kole nemohu jezdit kvůli kolenu, na houby nemohu, protože mám zjevně nějakou virózu. V práci mám rozpačité pocity. Zatím, co mě jeden kolega nařkne, že jsem něco neudělala, ačkoliv mi prý jasně sdělil, že to mám dělat (no fakt neeee), druhý mi vzápětí přiváží pozdrav z cesty do Poděbrad, čímž mě potěšil. V poslední době je to v práci dost ubíjející... Jsem ráda, že už je pátek, mohu zhasnout a vypadnout. V areálu proti nám se objevily ovce, a tak na ně chvilku zírám. Jedu domů, kde si dám improvizovanou večeři a snažím se propláchnout Vincentkou (co bych bez ní dělala...). Jsem vyřízená.