Pak nemám chodit pozdě na vlak, když se musím před domem takhle kochat ... milujeme svačinu ... a Eliška evidentně miluje dějepis ... tvoříme naše město na zeměpis, strašnější projekt nevymyslíš ... nemůžu přestat číst během němčiny ... čtu i cestou do zušky, začíná to brát rychlý spád a já začínám nekontrolovatelně brečet ... cesta domů je smutná a zadumaná ... obal na učebnici matiky ještě z doby, kdy jsem si myslela, že ji budu používat ... před spaním dočítám v slzách knihu a jen přemýšlím, jestli bych byla schopná, stejně jako lidé v té době, obětovat všechno pro pouhou naději. Nevím.