Momentka, kterou se uzavírá kruh příběhu fotografie, kterou drží v ruce fotograf Adolf Zika. Zde je ten příběh: V září mi zavolal, že se mu líbí moje fotka (to je ona), že jí ode mne chce koupit a dát si ji do baráku. To mě potěšilo, fakt. Navrhl jsem, že to vyměním za jeho fotku. Nabádal mě, ať fotku přihlásím do Czech Press Photo nebo tak nějak to říkal, mě by to asi nenapadlo, nebo třeba napadlo, ale že by až tak? Kouknu, a uzávěrka za týden. Tak jsem přihlásil tuhle fotku, a psali limit 10 fotek, tak jsem dal deset. Pak už jsem jen zíral. Dnes jsem mu ty gloriolované smaženiny na molu v Sorrentu s poděkováním předal. Ještě vlastně jeden příběh k té fotce. Já se ocitl v Sorrentu naprosto omylem! Namířeno jsme měli úplně jinam, jenže auto se porouchalo, a odtahovka se neptala a odvezla nás do nejbližšího města. Ano, do Sorrenta.