Ráno jedu do Prostějova, prodat učebnice ruštiny. Přehrada vůbec není přehrada, ale nebe! No řekněte, není to krása?! PlumLOVE, Plumlove. ♥ Zapadla jsem do kavárny, kde má latté pěnu, normální cenu a k tomu mini-tofinek. Boží! ...něco se chystá... doma (teď vlastně už "bývalém doma") poslouchám Jeleny, abych se naladila na zítra. Cestuji dál k mamče, která má obývák sladěný a potom jedeme zase do PV - tentokrát za dědečkem. Vůbec ho nepoznávám... jen ten záblesk optimismu, co ho doprovázel životem, mě utvrzuje v tom, že je to on a nevzdává se do poslední minuty. Krmila jsem ho a dávala mu napít. Bylo mi z toho dost smutno... Drž se! ♥