Zase mířím z Prahy. Tentokrát do lesa. Potkala jsem starý škrpál, ale o kus dál už rostou houby. Nu což, cestou na rozhlednu se trošku rozhlédnu. Po nějaké době rozhlednu vzdávám a soustředím se jen na les. Však jsou i tady krásné vyhlídky a mám důvod se sem vrátit. Proč také ne. Můj děda měl Brdské lesy rád, a když cestou z lesa dostávám od místních malou bedlu, ať prý mám dvě, opět chápu, proč - je tu prostě krásně... Jenže tu naší matičku stověžatou také miluji, a tak se vracím domů. Večer mě pořádně rozbolela hlava, ale někdo ty houby zpracovat musí.