...1...Ráno je jako z pohádky, tak musím projít zahrádku a aspoň jednu si udělat...2...opět fotím kyklopkem a ty naše kopečky mě dojímají...3...čekám kdy se vybourám - čučím víc vedle než před sebe a slyším : Po modrém blankytu bělavé páry hynou, lehounký větřík s nimi hraje; a vysoko - v daleké kraje bílé obláčky dálným nebem plynou, a smutný vězeň takto mluví k nim: "Vy, jenž dalekosáhlým během svým, co ramenem tajemným zemi objímáte, vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe, vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe, v tiché se slzy celí rozplýváte, vás já jsem posly volil mezi všemi. Kudy plynete u dlouhém dálném běhu, i tam, kde svého naleznete břehu, tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlasť jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou! ...5-9...pak už jsem rázem doma a opět musím ven abych se mohl vrátit ke svým:)