Ráno jedu metrem k zubařce. Oprava zubu stála za to, ale nevím, zda to bylo horší, jak očekávání toho, co bude v kanceláři. Nijak zvlášť se tam netěším. Nábytek je přestěhován a já tak nějak raději mlčím a smiřuji se s tím, co je (mohlo to dopadnout hůř). Konečně jdu z práce a snažím se potěšit tím, jak už večer přibývá světla a že nejdu domů za naprosté tmy. Na chvíli se vrhám na kreslení, ale potřebuji uklidit, abych zítra neměla ostudu u majitelky. Pak jsem zralá leda na postel.