O půl 6 ráno jsem se rozloučila s Kubou... Den mi zešedl... Barvy se slily, pobolívá mě hlava, mám ze všeho smíšené pocity... možná se to mění s určitými okolnostmi. Ráno byla sklinka, autobus nezajížděl k zastávce a my museli na hlavní cestu, abychom nastoupili. Ve škole si čistím brýle.. taková pondělní nuda vynásobená nekonečným žvatláním... Dneska se trpaslík asi dobře vyspal, vypadá to, že do všech si rád rýpne. Od Mari jsem dostala něco na oslazení života.. za to jí patří velký dík, dlouho jsem to neměla... V rohu třídy se usadil žvanící koutek a já na to všechno dneska nemám náladu... Opět mám chvilku, kdy bych byla radši neviditelná... Louže potvrzuje, že mě vidět jde, takže se neschovám. Ahoj, Mic. Jsem doma! Teplo, postel, žádný žvanící trpaslík, žádní lidé, kterým bych měla touhu střelit roubík do pusy, žádný hluk. May your week be filled... - ale co, občas můžu být taky bez nálady. :/