Šedavé ráno. Jedinou pěknou barvou jsou fialové bobulky - což ale zase vypadá dost jedovatě. Když mi někdo špatně spočítá inventuru, mohu ji děla třeba sto let. Domů jedeme rychleji, jak auta v koloně, ale moc veselo v té tramvaji také nemáme. Za to jsem měla veliký hlad, co byl zase jednou rychlejší, jak fotograf. Opět večer u počítače. Tentokrát ale dávám dohromady tabulku na cukroví, procházím recepty a zjišťuji, co všechno musím nakoupit. Pak se mohu s dobrým pocitem vydat spát.