Počasí nějak neví, jak by mělo být. Letím ještě sehnat poslední propriety a už frčím do Kostelce. Tam se schází první hosté a zatím, co se snažím dotvořit dort, praneteř Eliška na mě co pět minut juká se slůvkem SUPEEER. Po delší době se jí snažím vysvětlit, že se jmenuji Míla, ale moc to nezabralo :-) Jsem prostě super teta Míla. Nevěřili byste, jak dá zabrat udělat nulu, když není po ruce vhodná formička. Kreativita a tvořivost ale vyhrála, a tak dort večer přeci jen dokončuji úspěšně. Jenže, někdo ještě musí uklidit ten čurbes. Jonte se pod křeslem má... Taťka zjišťuje, že to víno, co přinesl není víno a někdo už dočista odpadl. My si ale ještě povídáme.