Opět do práce. Již měsíc řešíme problémy s kelímky a stále tomu není konec. Slovo kelímek se stává spouštěčem sprostých slov, zoufalství a nakonec i velkého smíchu. V práci máme pekelnou zimu, takže bych se nejraději stočila k mámě kočce do klubíčka a nechala se hřát, jako její koťata. To ale nejde, takže frčím na nákup. Z obchodu jsem si přinesla Tmavý chléb, který, dle mého, nikdy nic tmavého nepotkal. Zahřeji se až sprchou a večeří. Usínám u knížky.