Ráno jsem si po čase opět nachystal snídani, protože nás čekal rajón, kde není pro přestávku v dosahu podnik, kde by vařili. Pracovní proces ztačal celkem nenápadně, ale poslední normální počasí jsme měli po městě ještě v Jarohněvicích a pak šlus. Nejdřív se postupně hodně zatáhlo a nakonec na nás při přejezdu k jedné samotě u Kostelan začalo hustě sněžit. Běhěm deseti minut napadalo pár čísel sněhu a tak to pokračovalo celý zbytek Kostelan, kde jsme dokonce kvůli sněhu nemohli vyjet do jednoho kopce, což jsem ale nemohl nafotit, protože fotítko jsem měl při vyprošťování v suchu a bezpečí kabiny. Do přestávky jsem byl durch promoklý a zmrzlý jak žába, že se dokonce náš řidič ustrnul, donutil mě vysvléct a půjčil mi svou mikinu. Nebýt ho, asi bych to omarodil. Na firmě jsme všechno mokré dali na sušárnu a hurá dom. Tam čekalo dobré papů a každoměsíční papírování. Na noc ještě škopíček podmáslí a spát.