Nějaká zvláštní jarní deprése mě drží i dneska, nemaluju se...tentokrát jsem si aspoň ráno vzala prášek na alergii...i ten robot to odnes smutným kukučem...Maxíka ( pudlíka mé nej kámošky ) už nikdy neuvidím, už se má dobře v psím nebíčku, byl to ten nejlepší pes, co jsem znala...jsem smutná a procházím se kolem Skalky a fotím a kýchám...večer Maku přinese svého nového králíčka, škoda, že mám alergii i na něj, ani nehladím...tož to není možné toto, zavírám před tím vším dveře...