V pátek jsem ráno cestou na bus málem zakopl o pytle s plasty nachystané u sousedů na svou tříděného plastového odpadu, ale jinak byl den pracovní opět poklidný. Ve Slížanech ještě víc než obvykle, neboť silnice směr Troubky byla pro ještě stále nedoroztáté závěje neprůjezdná a tak tam kolem nás projeli při práci jen dva místní. Výjmečný byl ale tenhle pátek množstvím pečiva, které sbíráme pro kolegovo zvířectvo. Jako by popelnice tušily, že v Morkovicích mě vidí naposled a tak vydaly co nejvíc pěčiva jakože na rozloučenou. Po přestávce jsme čekali u nově postavené kovárny a rozestavěné stanice sanitek a já si uvědomil, že už nebudu sledovat jak stavba postupuje a zároveň mi došlo, že je mi to úplně šumák. V bytě jsem opět balil a tentokrát jsem se s vervou vrhnul na svou sbírku víček, ale to jsem netušil, že je budu balit ještě hóóódně dlouho.