Brzo ráno na snídani čteme místní tisk, kde nám vyšel oznamovací inzerát, který jsem musel povinně zveřejnit, že nám vláda darovala pozemek pro stavbu rescue center. Dopoledne pracuji v kanceláři. V tu dobu přišla spolu s dědečkem za mnou moje adoptovaná Joan. Je jí 6 let a nemá rodiče. Měla obrovskou radost, že mě vidí. Po obědě vyrážíme za našimi Masajskými holčičkami do města Meru, kde je máme dočasně ubytované, než dostavím náš domov. Dívky se za těch půl roku co jsem je neviděl hodně změnili. Už žádný pláč z toho hrůzného co si prožili, když byli tenkrát nuceně provdány do manželství. Jen plné úsměvů a radosti, že mě opět vidí. Rozhodl jsem se, že jim udělám krátké prázdniny u nás v Nanyuki. Zamluvil jsem místní katolickou ubytovnu, kde si přes den mohou hrát a hlavně být opět zse spolu pohromadě. Ve domově jsou rozděleny, jelikož jsou různě staré. Večer dávám všem dívkám najíst a večer už šup do postele. Plné radosti mi mávají na rozloučenou a těší se, až se zítra opět vrátím