Cyklostezka je dnes takřka prázdná. Jen můj starý "známý" cyklista opět soupeří s tramvají. Kolega má vytvořit náhled pro klienta a potřebuje tam dát také fotku naší etikety. Po nějaké době, kdy se velmi urputně pral s jakýmsi děsem v notebooku, jsem ho přemluvila, že to raději uděláme jinak, spolu a lépe :-) Venku je tma, jako v pytli, takže teď už svítí i tací zapomnětlivci (zapomínám si rozsvítit), jako já. Balím svůj čurbes na stole a jdu se projít k řece. Lampy jsou často zahalené keři a stromy a s neosvětleným cyklistou je pak "velmi příjemné setkání". Naštěstí tentokrát neposlouchám MP3, a tak vše neviditelné dobře vnímám sluchem. Díky odrážejícím se světlům vidím, jak moc stoupla řeka. To však rozhodně nevadí krysám, které se hojně míhají na břehu. Naštěstí mě nesežraly :-) Jedu raději domů, kde snad hlodavce nemám.