pořád se něco děje...jinak by nebyli dějiny.A tak tvořím svoje vlastní bezvýznamné dějiny, svým dennodenním pachtěním po té nahnuté kouli. Občas spadnu na ,,hubu,, ale je zajímavé, že se vždycky zvednu....asi musím, protože tady mám spousta povinností vůči rodině, dětem, kamarádům, státu atd.....a tak jdu stále dáááál