Při čekání na tramvaj civím na spáry. Tam za tou mlhou, co by se dala krájet, pracuji. Díky ní jsou oroseny pavučiny, a tak objevuji pořádné kolo na stromě nad mou hlavou. Když jdu domů, potkávám spoustu spadaného listí - ach jo. Frčím kolem vetešnictví na poštu, a pak rychle, kolem zvláštní brány do nebe, domů. Celý večer trávím spěšným úklidem bytu. Přijde mi totiž majitelka na domluvení opravy vyhořelé zásuvky. Uklízet se má průběžně, já vím, ale občas mi to nevychází, takže jsem si pořádně hrábla. Jak se těším na odpočinek v postýlce...