Paní se snaží vzbudit kávou, já se snažím neprskat kolem sebe. Křovím se prodírá mladá větvička. Jako já je asi ráda, že dýchá. Cestou domů sleduji stopy podzimu. Nee, já ještě nechci!!! Ale je to tu, nic není na věky a musím se s tím smířit. Jen kdybych nebyla tak zimomřivá...čeká mě další dlouhé období, kdy mi je skoro neustále chladno a zima :-( Na poštu kolem vetešnictví a doma na poslední chvíli s Coldrexem vybíráme fotky do soutěže. Mám chuť se na to vykašlat, ale nakonec jsem to, s vypětím sil, zvládla - zítra je uzávěrka. Ještě ukuchtit knedlíky s vajíčkem (sláva tomuto rychlému a dobrému jídlu) a konečně do postýlky.