Jedeme k čalouníkovi do Olomouce. Jako poradní hlas při výběru čalounění na sedačku pro vnuka. Spousta vzorků, nápadů, kombinací. Těžké rozhodování. Nakonec se našel vítěz. Na fotce poněkud fádní, ale ve skutečnosti živější. Zatím jsem prohlížela čalounická zátiší a nechala si vysvětlit, jak se co dělá. Odpoledne zjišťujeme, jak klesá voda v Bečvě. Opravdu poklesla, takže nebezpečí je zažehnáno. Pobavili jsme se nápisem nově instalovaným u bufetu u laguny, i když mám pocit, že dvojité vidění není to pravé ořechové. Rozpršelo se, což kačenám nevadí, ale nás zahání do tepla domova. Večer peču štrúdl a při tom si prohlížím on-line fotky z workshopu u vysokých pecí v Ostravě. Jsem v obraze.